Denně slyším nebo čtu věty jako:
- Stát tu pandemii absolutně nezvládá.
- Měli na [něco] být připravení a nejsou.
- Pravidla, které zavádějí, nedávají smysl.
- Bohatí a vlivní dostávají vakcíny před lidmi, kteří je potřebují víc.
Bydlím teď dočasně v Kalifornii, a tyhle věty slyším střídavě o Spojených státech, Kalifornii, a oblasti kolem San Franciska.
Zrovna ta oblast kolem San Francisca, ve které žiji a pracuji, a ve které chodí mé dítě do školy, je jedna z nejbohatších částí světa. Je to místo, kde do pokladen státních institucí proudí obrovské peníze z daní. Je to místo známé svojí technologickou inovací: Silicon Valley.
Čtu si samozřejmě také zprávy a komentáře z Česka: v podstatě se neliší od těch výše. A občas v nich cítím takové to lámání holí a povzdych, že Češi žijí v Kocourkově. “Typické Česko! To je snad možné jenom u nás!”
Není.
Evidentně to není možné jenom u nás. Je to možné i jinde, a já to mám na očích každý den. Tři náhodné příklady:
- Základní školy jsou zde (okolí San Franciska) zcela zavřené v podstatě už od minulého jara, i pro prvňáky. Komunikace kolem tohoto rozhodnutí byla (řečeno diplomaticky) chaotická. Pouze některé placené školy jsou otevřené.
- Na některých lesních stezkách v našem okolí se už měsíce smí chodit pouze jedním směrem, přestože se na nich lidé bez problémů míjí na předepsaných šest stop, a je to celé samozřejmě venku. Naproti tomu například některé posilovny jsou prý legálně otevřené. Restaurace už jsou zavřené dávno, a to za mnohem horších podmínek, než v Česku. Vidíte v tom řád? Většina lidí tady ne.
- Když se člověkovi podaří zarezervovat očkování (i přes IT problémy a žalostný nedostatek vakcín), nikdo pak na místě nekontroluje, jestli má dotyčný tu vakcínu opravdu dostat. Existují svině, které takto předbíhají, a dostávají vakcínu před mnohem staršími, nemocnějšími a vystavenějšími lidmi. Nikdo to pokud vím neřeší.
A nemyslete si: i v bohaté Americe si lidé říkají, že “tohle je snad možné jenom tady.”
Toto není snaha obhajovat postupy a rozhodnutí české vlády. Česká vládnoucí strana dělá jednu chybu za druhou, a je to vidět na počtech úmrtí i délce lockdownů. Moje sestra je dětskou zdravotní sestrou v Brně, a před několika týdny byla odvolána od nemocných dětí, aby se ve skafandru snažila zachraňovat životy COVID pacientů. Slyším o těch dvanáctihodinových šichtách zkazky po rodičích, a selhání vlády tak pro mě má dost silný, osobní rozměr. Pevně věřím, že současný český premiér a jeho politická strana už 8 let pracují naprosto žalostně, a že se to projevuje v plné míře až teď.
Takže ne: toto není obhajoba. Jen chci ukázat, že v tom není Česko samo. Nedůvěra a zlost na vládu je teď vidět na mnoha místech světa. Často je ta nedůvěra a zlost zasloužená, alespoň částečně, ale potýkají se s ní dokonce i státy, které si vedly docela dobře. Pandemie je zkouška ohněm.
Kritika je důležitá, a je jí potřeba. Před čím chci varovat je to lámání holí. Když se setkáte s nějakou hovadinou, a řeknete “tohle je možné jenom v Česku,” tak:
- Nemáte pravdu.
- Nevědomky přesvědčujete své okolí i sami sebe, že je to něco neměnitelného. Něco, co jaksi vyplývá ze samé podstaty Česka, a nedá se s tím nic dělat. “Jenom v Česku!”
A to je nebezpečné. Čím více lidí si tohle myslí, tím horší to bude. Čím horší to bude, tím víc lidí si to bude myslet. Začarovaný kruh.
Místo toho vězte, že hovadiny se dějí všude. A že všude, i v Česku, se s tím dá něco dělat. Většinou to jde bohužel strašně pomalu a není to moc vidět. Ale jde to.
Ve finále to naštěstí od většiny z nás nevyžaduje zas až tak moc.
- Nelámat nad Českem holí a neříkat “tohle je snad možné jenom v Česku.”
- Ve volbách volit strategicky: tak, aby nevyhráli největší lháři či oligarchové. Člověk nemusí být nadšený ze strany, kterou volí. Stačí, aby byla jen o píď lepší a čestnější, než současná vládnoucí strana.
- Občas to samé doporučit svým blízkým.
V Česku je spousta opravdu šikovných lidí, kteří se aktivně snaží život v zemi zlepšovat. Tímto jim uvolníme ruce. Ale hlavně: zlomíme začarovaný kruh a obrátíme ho na druhou stranu.
Česko není nějaká neměnitelná věc, kolem které musíme chodit a bědovat. Česko jsme my.
