Lidský mozek – dobrý sluha, zlý pán

Lidský mozek je výborně uzpůsobený k nalézání vzorců, souvislostí a významů. Ukážu-li vám černobílý obrázek v malém rozlišení a nízkým kontrastem, na kterém je lidský obličej, velmi pravděpodobně jej tam naprosto bez problémů najdete. Pustím-li vám audiozáznam se spoustou šumu a zkreslení, na kterém mimo jiné někdo něco říká, velmi pravděpodobně mu budete rozumnět. Obě tyto věci zvládáte mnohem lépe než i ten nejvyspělejší specializovaný software. Nemluvě o věcech jako je rozumnění textu. Nebo třeba rozumnění faktu, že rozumíte textu. Nebo třeba to, že jste pochopili předchozí větu, a že chápete tuto větu, přestože není úplně gramaticky správný.

Problém je v tom, že tento stroj na rozpoznávání vzorců, souvislostí a významů neumíme vypnout. Vidíme Ježíše v toastu a slyšíme vzývání Satana v písničce puštěné pozpátku. Často máme pocit, že "tohle nemůže být náhoda", přestože to náhoda je, a často chceme vědět "proč" i u věcí, které nemají žádné hlubší opodstatnění.

Mytologie vs věda

Změny počasí byly ve starověkém světě vysvětlovány náladami Bohů. Proč je takové sucho? Nerozhněvali jsme náhodou Dia? Pojďme mu obětovat. Jaký byl výsledek? Zapršelo? Zeus nám odpustil. Přišla bouře? Zeus se hněvá! Atd. Dnes víme, že akt podřezání zvířete (= obětování bohu) nemá signifikantní vliv na pohyb atmosférických front (= počasí). Není jediný důvod si to myslet. Ale lidé ve starověkém Řecku si to přesto mysleli. Našli souvislost a význam v něčem, kde žádná souvislost ani význam není.

Tendence vsazovat vzorce a významy tam, kde ve skutečnosti nejsou, ale rozhodně nezmizela současně se starověkem. Zkuste si vzpomenout na vědecké teorie a články, které nějaký fenomén dělí do několika případů, nebo o nich vynášejí několik soudů (vět, zákonů). Není zajímavé, jak často dospějí k číslu 3 nebo 5 nebo 10? Tedy k číslům, které mají pro člověka symbolický a estetický význam? Opravdu přírodní zákony nějakým způsobem samy o sobě tíhnou k tomu, aby měly tento počet komponent? Nebo je to tak, že vědci, kteří tvoří teorii, tak nějak podvědomě chtějí, aby jim vyšly tři zákony a ne čtyři?

Například Immanuel Kant byl peskován už Schopenhauerem, že svoje teorie poněkud násilně stavěl tak, aby byly pěkně symetrické. Ok, řeknete si, to je filozofie. Ale snaha o "pěkné" teorie se rozhodně netýká jenom společenských věd. Pěkným příkladem jsou tři termodynamické zákony. Ve skutečnosti, když už termodynamiku dělit na několik zákonů, dává mnohem větší smysl hovořit o čtyřech, ale věda se tomu dlouho úspěšně bránila. (A svým způsobem brání doposud: šalamounsky totiž přibyl nultý zákon termodynamiky. WTF?)

Respektované teorie ze všech vědních oborů jsou plné triád, pater, desater, a arbitrární symetrie. A nelze se divit: kdybyste dospěli k devíti zákonům něčeho, zastavíte se? Pravděpodobně ne. Jakmile ale máte deset zákonů, vaše teorie se zdá tak nějak – kompletní. Kdyby náhodou přišla nějaká jedenáctá věc, na kterou se zapomnělo, to by bylo, aby se nedala schovat pod některý z těch deseti už existujících zákonů.

Mozek vs realita

Lidský mozek je schopný ignorovat jednodušší vysvětlení jen proto, aby našel nějaké "pěknější", zajímavější, smysluplnější.

Ale realita je taková, že:

1. Počasí se nám nesnaží nic sdělit, prostě je.
2. Intenzita a způsob fandění doma u televize nemá žádný vliv na výsledek utkání.
3. Tolkienův Mordor nebyl metaforou pro nacistické Německo.
4. Přírodní (a jiné) zákony nemají jakousi přirozenou tendenci vyskytovat se po třech. To jen vědci mají stejnou tendenci k hledání smyslu / symboliky / symetrie jako vy nebo já.
5. V textu tóry ani v pracích Williama Shakespeara nejsou skryté písmenné kódy.
6. Led Zeppelin ve své písni Stairway to Heaven nevzývají Satana. (Ale jinak je backmasking docela oblíbená nahrávací technika.)
7. Vesmír nemá své konstanty a fyzikální zákony vytuněné (někým nebo něčím) k tomu, aby mohl vzniknout inteligentní život. Kdyby nebyly takové, jaké jsou, nemohli bychom je pozorovat (protože bychom neexistovali).
8. Naše existence nemá nějaký hlubší význam. Prostě jsme se narodili a (spoiler alert) jednoho dne umřeme. Smyslem našeho života není nic. (Alespoň dokud si nějaký smysl života sami nevytvoříme — což lze vřele doporučit, protože jinak je to tu doslova o ničem.)
9. Biopotraviny nezpůsobují autismus. 
10. Lidé nekupují věci, které ve skutečnosti nepotřebují, protože by jim někdo vymazal hlavy, ale protože je to prostě dělá (dočasně) šťastnějšími.
11. Budovy World Trade Center nespadly, protože by do nich americká vláda (nebo kdo) tajně nanosila výbušniny, ale prostě proto, že ty mrakodrapy nebyly stavěné na náraz a hoření plně natankovaného Boeingu 767.
12. Pravděpodobně nemáme svobodnou vůli. (Ale neměli bychom si to připouštět.)
13. Když dvě firmy přijdou v horizontu několika týdnů s podobnými (nebo vzdáleně souvisejícími) produkty nebo službami, není to tak, že druhá "odpovídá" svým produktem na tu první. (Představa, že by někdo něco vytvořil a uvedl na trh za měsíc, je krajně optimistická.)
14. My Češi nejsme bohatší než lidé řekněme v Kyrgyzstánu proto, že bychom byli a) Bohem vyvolení, b) morálně vyspělejší, c) méně hříšní, d) bělejší. Skutečné důvody jsou mnohem více prozaické, a mají co do činění hlavně s naším geopolitickým kontextem, historickým vývojem, a čirou náhodou. Jinými slovy, lepší životní podmínky jsme si nijak "nezasloužili", stejně jako Brunejci si "nezasloužili", že jsou ještě bohatší, než my.
15. Cílem viru není nakazit co nejvíc lidí. Ve skutečnosti nemá virus cíl vůbec žádný. Virus začal jako shluk molekul, které dohromady mají tu vlastnost, že se v daném prostředí dokáží reprodukovat (vytvořit další takový shluk molekul). Tímto způsobem si zajistil virus delší existenci, ve více instancích, což zvýšilo šanci na to, aby zcela náhodně zmutoval do shluku molekul, u kterých je šance k sebereprodukci ještě vyšší. Tato nová verze měla zase o trochu více příležitostí k sebemutaci v něco ještě efektivnějšího (= reprodukce-schopnějšího). A tak dále.
16. Shlukem molekul, jehož vlastností je schopnost sebereprodukce, jste ostatně i vy nebo já.
17. Evoluce nemá smysl nebo cíl. Neexistuje nic jako "více vyvinutý" organizmus. Pouze více adaptovaný ke konkrétním životním podmínkám. (Ale ani "adaptace" není cílem evoluce. Evoluce se prostě děje, podobně jako je vysvětleno v příkladu výše s virem.)

Člověk vs zvířena

Samozřejmě nejsme jediný živočich, který je dobrý v rozpoznávání vzorců (i tam, kde nejsou). Už ze čtyřicátých let minulého století máme laboratorní příklady pověrčivých holubů, kteří náhodou dostali jídlo těsně poté, co udělali nějaký nesmyslný pohyb (třeba se dvakrát otočili dokola), a potom tento rituál opakovali pokaždé v domění, že právě ten pohyb jim jídlo přináší (přitom jídlo jim bylo dodáváno v pravidelných intervalech, které s jejich rituály neměly nic společného).

Šum vs vzorec

Mám zkušenost, že vědět o vrozených tendencích a omezeních vlastního mozku může být extrémně užitečné. (Pokud si je dokážete připustit.) Když si člověk uvědomí, že má přirozenou tendenci vidět vzorce, souvislosti a významy i tam, kde nejsou, vyhne se spoustě omylů, držkopádů a pastí. (Jako každou slabinu mozku, i tuhle lze totiž úspěšně zneužít v marketingu, argumentaci, politice, atd.)

Pokud si v tomto směru chcete rozšířit obzor, vřele doporučuji knížku You Are Not So Smart.